Plánujete druhé bábätko? Tento článok vás poteší. :)
Keď sme boli s manželom ešte bezdetní, tak nejako sme tušili, že prvé dieťa so vzťahom môže celkom zamávať. A čo si budeme hovoriť, aspoň u nás to tak aj bolo.
Neskôr, keď sme na seba konečne začínali byť pyšní, ako super to (aj) s dieťaťom dávame, dostalo sa nám pár dobre mienených \"rád\" od našich viacdetných kamošov:
- Veď počkajte, dve deti, to je úplne iný level...
- Pche, jedno dieťa, žiadne dieťa!
- Zvládnuť jedno, to je nič! Počkajte, keď príde druhé, až potom to začne!
Zdroj obr.: https://sk.wikipedia.org/wiki/Výkrik
- 1Na začiatku, keď sa nám narodilo prvé bábätko, bolo pre nás naozaj hardcore zistenie, že náš čas už nie je "náš", ale musíme sa oň veeeľmi deliť s tým malým drobcom. Zrazu si človek nezájde na záchod alebo do sprchy, kedy sa mu zachce, ale pekne podľa režimu dieťaťa. 😀 Odhliadnuc od primárnych potrieb, na partnerské rozhovory nám tiež nezostalo veľa času.
Pri druhom bábätku vás už toto neprekvapí. Jednak s tým rátate a po druhé ste si na tento "nedostatok času" už tak akosi zvykli. Viete, že nemáte na výber a tak to neriešite, jednoducho len idete s "flow".
- 2Pri narodení prvého sme riešili strašne veľa vecí. Od kojenia, spania, prdíkov, prebaľovania, kŕmenia, dudlíkov, kočíkov, nosítok, až po výber vhodného pracieho prášku a nosnej odsávačky...
Pri druhom sme si uvedomili, že mnohé z toho sme riešili úplne zbytočne. 😀 Prišli sme na to, že čas, ktorý sme venovali týmto témam, sa dá oveľa lepšie investovať. A nielen čas, ale aj peniaze na nákup "veľmi potrebnej výbavičky", z ktorej sme mnohé veci nikdy nevyužili. No vážne, na čo je bábätku kefa na vlasy? 😀 - 3Pri druhom dieťatku už naozaj viete, že obľúbená veta "je to len obdobie" platí na 1000 percent. Áno, jasné, hovorili sme si to aj pri prvom, ale vnútorne sme tomu neverili. Nie tak naozaj. 🙂 Viera v toto tvrdenie prišla až časom, keď sme si jej pravdivosť overili v praxi.
- 4Pri druhom bábätku si viac uvedomujeme, že nám vyrastie neskutočne rýchlo. A tak si to viac užívame. Viac sa mojkáme, ovoniavame alebo proste len tak spolu sme.
- 5Máte vo veciach viac jasno. Viete, kde sú vaše priority pri výchove a tak to nemusíte stále dookola riešiť. Na mnohé z toho si už zvyklo aj vaše najbližšie okolie a teda to netreba už vysvetľovať a obhajovať.
Pre nás je napríklad úplne zásadné, že našim deťom neklameme. Nikdy. Ani také tie nevinné klamstvá slúžiace na zdanlivé uľahčenie výchovy. Napríklad že už nie je viac cukríkov (hoci v skrini máme ešte ďalšie dva balíčky) alebo že sa pokazil ovládač od TV (keď im už nechceme pustiť ďalšiu rozprávku). - 6Teraz už vieme, ako si pre seba ukradnúť trochu času. Že keď chceme ísť na rande, musíme to plánovať pár týždňov dopredu, ale dá sa to. 🙂 A že keď už na tom rande sme, naša konverzácia sa nesmie točiť okolo detí, práce a domácnosti. 🙂
- 7Tešíme sa, že raz budú z detí parťáci a kým sa budú hrať, my si vyložíme nohy na stôl a budeme mať chvíľku pre seba. (Varovanie pre všetkých skúsenejších rodičov: Prosím, neberte nám túto utopistickú predstavu! 😀 )
Takže, aby sme sa vrátili pekne na začiatok, musíme dať všetkým radcom za pravdu - áno, mať druhé dieťa je už úplne iný level. ALE - aj vy ste už na úplne inom leveli, ako ste boli pred narodením vášho prvorodeného. 🙂
A jedno dieťa, žiadne dieťa? Tak to ani náhodou! Určite nám dajú za pravdu mnohí viacnásobní rodičia - keď máte jedno dieťa, neustále si pýta vašu pozornosť. Keď sú dve (a viac), v mnohom si vystačia navzájom a poradia si bez vás. 🙂
Potvrdila to aj mamina štyroch chlapcov, Bára:
"Naprosto souhlasím… Máme děti čtyři a s každým přišla nějaká změna… První je chaos, nevíš nic a všichni ti radí, navíc každý něco jiného. To je fakt peklo… Druhé dítě je podle mě mnohem víc pohoda, už člověk netrne s každým zabrečením, ale v závislosti na žárlivosti staršího sourozence je potřeba řešit vzniklé situace. V případě jedináčka je to ale zase suplování sourozence, což podle mě není taky žádná výhra… Třetí dítě je specifické v tom, že člověk má dvě ruce a tři děti a musí si vybírat, kterému dá důvěru… No a čtvrtý dítě je fakt pohoda a klídek, jen už se člověk nevejde do normálního auta, a vůbec nikde se nevleze do rodinné vstupenky. 😀 "www.veseladomoskola.cz
A tiež netvrdíme, že nezažívame situácie typu \"jednou rukou držím malého pri kojení, druhou vyfarbujem so staršou omaľovánku, do toho sa vyleje kakao tak, že je snáď úplne všade (veď tam bolo už len deci?!), vykypí polievka (rajčinová!) a mne sa chce strašne cikať\".
Vtedy odporúčame vrátiť sa k bodu číslo tri a opakovať si ho ako mantru. 😀
9 skvelých nápadov na valentínsky darček
Naši milí, Valentín sa síce pomaly, ale o to istejšie blíži. A…
Hodíme sa k sebe? Alebo test kompatibility pre páry II.
Keď sme sa s Palim dali dokopy, vymýšľali sme si zo srandy jednoduché „A alebo…
Hodíme sa k sebe? Alebo test kompatibility pre páry
Keď sme sa s Palim dali dokopy, vymýšľali sme si zo srandy jednoduché…
Mame tři děti a naprosto souhlasím! 😉
Jee, Luci, vďaka za potvrdenie! 😀
Krásně napsané. Naprosto souhlasím…
Máme děti čtyři a s každým přišla nějaká změna… První je chaos, nevíš nic a všichni ti radí, navíc každý něco jiného. To je fakt peklo… Druhé dítě je podle mě mnohem víc pohoda, už člověk netrne s každým zabrečením, ale v závislosti na žárlivosti staršího sourozence je potřeba řešit vzniklé situace. V případě jedináčka je to ale zase suplování sourozence, což podle mě není taky žádná výhra… Třetí dítě je specifické v tom, že člověk má dvě ruce a tři děti a musí si vybírat, kterému dá důvěru… No a čtvrtý dítě je fakt pohoda a klídek, jen už se člověk nevejde do normálního auta, a vůbec nikde se nevleze do rodinné vstupenky
Bári, perfektne zosumarizované, dokonca pri štyroch deťoch, vďaka! 😀 Tak sa nám to páčilo, že sme si dovolili citovať ťa priamo v článku. 🙂
Skvělý článek. Ono záleží na spoustě věcí a nejvíc asi na tom, jaký je věkový rozdíl. U mě druhé dítě bylo super. Staršímu klukovi už byly 4 roky a bylo to skvělý. Zato třetí dítě byl „masakr“. Už tedy to těhotenství, kdy mi bylo hrozně blbě a otěhotněla jsem, když prostřední bylo 13 měsíců. No a pak narození, starší bylo 22 měsíců, kluk po pár měsících nastupoval do školy, kam jsem pro něj musela denně jezdit MHD a jen vyzvedávání ze školy nám zabralo 3-5 hodin (podle toho, jestli byl ještě nějaký kroužek), do toho 3. patro bez výtahu, kam jsem tahala denně i kočár, mimino a ani ne dvouletý dítě, který ještě samo po schodech nevylezlo. Výprava úplně kamkoli mě stála vypětí téměř všech sil. A to nemluvě o tom, když dvě takhle malý děti v noci synchronně blijou nebo něco a člověk má jen ty dvě ruce… Takže se to nedá říct jednodznačně. S jedním dítětem jsem hodně cestovala – k moři, do Alp,… Se dvěma jsem ještě jednou byla v Alpách a pak jsem otěhotněla a už nejsem schopná se s nimi za hranice vypravit. Zvášť když ta nejmenší ještě i teď ve dvou letech prokřičí klidně i celou cestu kamkoliv… (ale to je jen období, já vím ;-)) Ale, že čtvrtý je pohoda slyším dost často, tak, že by? 😀 😀
Heli, ty jo, klobúk dole ako si to s tromi deťmi dala! A štvrté je do páru, a ešte je to teda aj pohoda, tak to určo skúste. 😀 Potom daj vedieť, či to platí. 😀