Láskové rapotačky s manželmi Veselými

Bára: Jako my dva s Davidem… Hlavně důvěra, otevřenost a vzájemný respekt. Pro mě je vrchol harmonického vztahu, když spolu ti dva umí mlčet a je jim přitom báječně. Držíme při sobě, ať se děje cokoliv.

David: Jako harmonický vnímám vztah, kde si ti dva rozumí a vyhoví si. Kdy ten vztah není na úkor jednoho ani druhého. Kdy jsou to rovnocenní partneři. Tak, aby oba měli něco, co je baví a navzájem se obohacovali.

Bára: V naší rodině sice není nikdo rozvedený, ale ani jeden z těch vztahů není takový, jaký bych ho chtěla mít já. Všude je něco, na čem by bylo dobré pracovat (ne teda, že my bychom nic takového neměli…). Většinou mi přijde, že je v těch vztazích jeden dominantní a ten druhý se přizpůsobuje a vzdává se sám sebe… To je něco, to nechci.

David: Žádný vzor pro svůj život nemám. Jdu radši vlastní cestou a snažím se dělat věci tak nejlíp, jak v dané chvíli dokážu.

Bára: Myslím si, že největším úskalím je nedostatek komunikace. Spousta lidí si v sobě nechává různé malé křivdy, a tak trochu si je v sobě šolíchá a postupem času z nich vznikají velké problémy. Přitom by stačilo kolikrát jen říct, že se mi něco nelíbí… Je to vlastně jedna z věcí, kterou pořád opakuju i našim klukům: Když se ti něco nelíbí – řekni to!, Když se ti něco líbí – řekni to!, Když něco od někoho chceš – řekni to! Na čele to totiž napsané nemáš…

David: Určitě stereotyp. To, že všechno zapadne do šedých kolejí. Takový ten klid před bouří, kdy to jednoho přestane bavit a odejde. Ten vztah musí ty dva pořád bavit, každý den by měl být barevný.

Bára:
1. Jednoznačně komunikace – nenechávat věci hnít a řešit je hned, když jsou to ještě prkotiny.
2. Vzájemný respekt… Vážit si toho druhého a vnímat věci, které do vztahu přináší, včetně každodenních drobností. Nebrat nic jako samozřejmost…
Četla jsem kdysi zajímavý příběh o tom, že když si někoho vezmeme, tak většinou splňuje asi 80 % toho, co bychom chtěli. Po čase začneme brát těch 80 % jako samozřejmost a najdeme si někoho, kdo má těch 20 %, které nám chybí… Bohužel tak člověk vymění 80 % za 20 % a zjistí to, až když je pozdě…
Proto si myslím, že je dobré pořád vnímat těch 80 % a děkovat za ně.
3. Nově se učíme vypadnout někam sami dva, bez kluků. Věnovat se sobě navzájem. Třeba si jenom povídat, aniž by nám někdo pořád skákal do řeči.
Partner by měl být na 1. místě a teprve za ním děti…

David:
1. Vnímat toho druhého a být tady pro něj, když mě potřebuje. Naslouchat mu, když něco říká a vnímat jeho potřeby a problémy.
2. Respekt jeden k druhému. Respektovat potřeby toho druhého a zároveň respektovat i sebe a nenechat se manipulovat.
3. Kompromis. Umění kompromisu ve všech ohledech. Se čtyřma dětma to má ještě úplně jiný rozměr. Umět věci řešit tak, aby byli spokojení oba (případně všech šest).